Situace, kdy firmy nejsou schopny plnit závazky a dostanou se do insolvence bohužel nejsou výjimečné. Platební neschopnost takových společností vnímají mnohdy nejbolestněji ti, kdo pro ně pracují. Co může zaměstnanec v této situaci dělat a jaká vůbec jsou jeho práva a povinnosti v případě insolvence zaměstnavatele, vysvětlují odborníci z TaylorWessing e|n|w|c Advokáti.
Část mzdy proplatí Úřad práce
Česká legislativa se právy zaměstnance v této oblasti zabývá ve třech předpisech: v tzv. insolvenčním zákoně , v zákoně o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a v zákoníku práce . Všechny tři zmíněné normy zaměstnancům tuto situaci ulehčují a z velké části přenášejí její řešení na stát. Ten tím chrání především pracovníky, kteří kvůli nevyplácení mzdy nemohou splácet vlastní závazky, či se jim nedostává peněz na základní životní potřeby. Obecně dle insolvenčního zákona platí, že zaměstnanci mohou uplatnit nevyplacené mzdové nároky v rámci insolvenčního řízení přihlášením svých pohledávek do tohoto řízení. Snadnější variantou k náhradě nevyplacených mzdových nároků je však požádat o jejich uspokojení kteroukoli krajskou pobočku Úřadu práce ČR nebo kontaktní pracoviště jeho krajské pobočky. Musí to však učinit nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících po dni, kdy byla zveřejněna informace o zaměstnavateli v insolvenci.
Úřad práce proplatí mzdu i brigádníkům
K tomu, aby zaměstnanec mohl od Úřadu práce ČR získat část mzdy, musí být zaměstnán na základě pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, přičemž uplatnit může nevyplacenou část mzdy, její náhrady a odstupné. Na úřad se tak mohou obrátit i ti, kdo již pracovní poměr ukončili. Zaměstnanec může o mzdové nároky, jež mu vznikly, žádat v tzv. rozhodném období, tedy v měsíci, ve kterém došlo k podání insolvenčního návrhu, jakož i v průběhu 3 kalendářních měsíců, které mu předcházely, a 3 kalendářních měsíců, které následují po něm.
Zaměstnanec má nárok na mzdu za 3 měsíce
Stát však nepokryje celou nezaplacenou mzdu. Nárok lze žádat nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období, přičemž celková výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci nesmí překročit za 1 měsíc 1,5 násobek tzv. rozhodné částky, kterou každoročně zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.
„Rozhodná částka, tedy maximální paušál pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci, je pro období od 1. května 2014 do 30. dubna 2015 stanovena na 25 128 Kč a 1,5 násobek této částky je 37 692 Kč. Za období tří měsíců tak zaměstnanec může od úřadu práce získat maximálně 113 076 Kč, což je zákonný strop. Zákon stanovil horní hranici poměrně vysoko, neboť cílí především na lidi s nižšími mzdovými nároky,“ vysvětluje JUDr. Aleš Linhart, PhD, advokát a partner TaylorWessing e|n|w|c Advokáti.
Nelze-li výši mzdového nároku prokázat (např. kvůli ztrátě pracovní smlouvy u zaměstnance i zaměstnavatele), Úřad práce ČR přizná mzdový nárok ve výši odpovídající minimální mzdě platné ke dni podání insolvenčního návrhu.
Zaměstnanec může získat celou mzdu
Zaměstnanec může dále v rámci insolvenčního řízení žádat zaměstnavatele o proplacení i zbývající části své mzdy, která nebyla uspokojena Úřadem práce ČR. Výhodou je, že zaměstnanec může tuto zbývající část mzdy uplatnit u zaměstnavatele jako pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. To znamená, že tyto pohledávky jsou uspokojovány přednostně.
Zaměstnanec může okamžitě odejít
Zaměstnanci by také měli vědět, že pokud jim není vyplacena mzda do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti, mohou pracovní poměr okamžitě ukončit. Těm, kdo to učiní, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní lhůty. Pro tyto účely se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Toto právo nezaniká ani v případě, kdy zaměstnavatel zašle například jen část mzdy.
