Práce na černo je sankcionována, velké pokuty hrozí zaměstnavateli i zaměstnanci. Povinné odvody na zaměstnance se však některým zaměstnavatelům zdají příliš vysoké. Proto někteří z nich ve vidině úspory sjednávají se zaměstnancem minimální mzdu a volí doplatek na ruku. Zaměstnanci by ovšem s tímto postupem rozhodně souhlasit neměli.
Při prokázaném doplatku na ruku musí zaměstnavatel i zaměstnanec počítat se sankcemi od veřejných institucí, například od finančního úřadu, zdravotní pojišťovny nebo OSSZ. Prokázat doplatek na ruku je však poměrně složitější než prokázat práci na černo, při níž nejsou žádné doklady a vykonavatel této práce nemá žádnou smlouvu. Občan nelegálně vykonávající práci může obdržet pokutu ve výši až 100 tisíc Kč, zaměstnavatel dokonce až ve výši 10 mil. Kč. Pro závislou práci musí být mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem vždy sjednána pracovní smlouva nebo dohoda. Kontroly pověřených institucí v posledních letech velmi zpřísnily, někteří postižení zaměstnavatelé se mylně odvolávají na sjednání dohody o provedení práce ústně. Uzavřít DPP tímto způsobem bylo přitom možné pouze do konce roku 2010.
Finanční výhody pro zaměstnavatele
Neseriózní zaměstnavatelé, kteří svým zaměstnancům doplácejí peníze na ruku, významně ušetří na povinných odvodech. Zaměstnavatelé platí za své zaměstnance 25 % na sociálním pojištění a 9 % na zdravotním pojištění, v souhrnu tedy 34 %. „Z každé na ruku vyplacené tisícikoruny tedy zaměstnavatel na povinném pojistném ušetří 340 Kč, což je hlavním motivem pro toto protiprávní jednání,“ vysvětluje Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars. Kupříkladu náklady zaměstnavatele na zaměstnance pracujícího oficiálně za minimální mzdu 9 200 Kč a dostávajícího doplatek na ruku ve výši 10 800 Kč činí 23 128 Kč (9 200 x 1,34 + 10 800), na zaměstnance pracujícího za hrubou mzdu 20 000 Kč potom 26 800 Kč (20 000 x 1,34), finanční úspora při protiprávním doplatku na ruku činí v tomto případě 3 672 Kč měsíčně. Finanční úspora na straně zaměstnance z důvodu neodvedení daně z příjmu, sociálního pojištění a zdravotního pojištění je nižší.
Nevýhody pro zaměstnance
Nižší oficiální hrubá mzda je pro zaměstnance nevýhodná z mnoha důvodů. Všechny státní dávky totiž závisejí na dosaženém příjmu a všechny se počítají ze zúčtované mzdy. Doplatek na ruku samozřejmě nemá žádný vliv na výši těchto dávek. Zaměstnanec pracující oficiálně za nízkou mzdu s doplatkem na ruku musí počítat s tím, že bude mít nižší nemocenskou, mateřskou, ošetřovné, podporu v nezaměstnanosti nebo důchod. V případě zdravotních problémů by byl nižší i invalidní důchod a v případě úmrtí by obdrželi nižší pozůstalostní důchod i manželka nebo děti. Nižší by však bylo též odstupné vyplácené zaměstnavatelem nebo náhrady mzdy za dovolenou či pracovní neschopnost v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti, kterou vyplácí zaměstnavatel. „Pro zaměstnance tedy není výhodné dostávat doplatek na ruku, vždyť jenom státní důchod se pobírá v průměru 25 let a po celou tuto dobu by byl nižší,“ dodává Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.
Dosáhnout na výhodnou půjčku je problém
Pořízení vlastního bydlení, ať už domu nebo bytu, je jedním z nejdůležitějších finančních rozhodnutí. Současná situace na trhu s hypotečními úvěry je velmi příznivá. Banky si však své klienty prověřují a zjišťují jejich finanční situaci. Častým důvodem, proč není hypoteční úvěr schválen, je pak nedostatečná bonita klienta. Pro její posouzení je samozřejmě rozhodující pracovní smlouvou či dohodou doložená mzda, doplatky na ruku nikoliv. S oficiálně nízkou mzdou s doplatkem na ruku je velmi problematické získat nejen výhodný hypoteční úvěr na pořízení vlastního bydlení, ale i jakýkoli jiný bankovní úvěr. „Měsíční úspora v řádech stokorun pro zaměstnance na povinných daních při doplatku na ruku pak může být důvodem, proč se zaměstnanec dostane do velkých finančních problémů, neboť čerpá nevýhodné rychlé půjčky od některých nebankovních institucí, které své klienty neprověřují,“ dodává Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.
Pozor na švarcsystém
K porušování zákona dochází i při takzvaném švarcsystému. Tedy tehdy, jsou-li pracovní činnosti pro zaměstnavatele vykonávány formou samostatné výdělečné činnosti, ačkoli se jednoznačně jedná o závislou práci. Pro zaměstnavatele je totiž finančně výhodné, jsou-li pracovní činnosti fakturovány, neboť ušetří na povinném pojistném. Navíc se v tomto případě jedná o obchodní vztah, nikoliv o ten pracovní, při němž musejí být striktně dodržována ustanovení zákoníku práce. Aby se mohlo jednat o „skutečnou“ samostatnou výdělečnou činnost, nesmí v ní být vztah nadřízenosti a podřízenosti, měla by být během roku vykonávána pro více firem a musí být konána samostatně pod vlastním jménem, s vlastním nářadím, dle vlastního časového rozvrhu a na vlastní zodpovědnost. Zda se jedná o švarcsystém či nikoliv, posuzuje při případné kontrole Oblastní inspektorát práce, resp. Státní úřad inspekce práce. Ten může udělit pokutu jak zaměstnavateli, tak i OSVČ, která je zapojena do švarcsystému. Navíc může ještě finanční úřad doměřit nedoplatky na daních a penále. A stejně tak orgány sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny doměří odvody na sociální a zdravotní pojištění. Žádá-li tedy zaměstnavatel po zaměstnanci práci takzvaně na IČO, je důležité zvážit, zda se nejedná právě o švarcsystém. Pokud ano, hrozí zde pozdější sankce v podobě pokuty.
Cestovní náhrady lze proplácet
Zaměstnanci používající pro služební účely vlastní auto mají nárok na náhradu jízdných výdajů za každý kilometr jízdy i za spotřebované pohonné hmoty. Zaměstnavatel však musí s použitím soukromého auta zaměstnance souhlasit. Legislativou je náhrada za každý kilometr osvobozena od daně z příjmu a povinného pojistného do hodnoty 3,70 Kč za kilometr. Do stropu stanoveného legislativou je tedy náhrada cestovních výdajů pro zaměstnavatele i zaměstnance daňově výhodná a je tedy legální možností, jak zvýšit příjem zaměstnance bez povinnosti placení povinných odvodů.
